Procházka studentů biologického semináře strakonickou nemocnicí

Dne 16. 10. 2019 ve 12:00 jsme my, studenti biologického semináře, v čele s paní učitelkou Volmutovou a Šimečkovou vyrazili na exkurzi do Strakonické nemocnice. Po chvíli čekání v okolí BabyBoxu se nás ujala hlavní sestra a náměstkyně pro ošetřovatelství Mgr. Edita Klavíková, MBA, která nás zavedla do zasedací síně, v níž nás uvítali ředitel nemocnice MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA a náměstek pro řízení kvality péče neurolog MUDr. Michal Pelíšek, MBA. Dr. Pelíšek nám o nemocnici sdělil základní fakta a následně jsme se rozdělili do dvou skupin. Nás, 4. C společně s paní učitelkou Šimečkovou, vedl právě on a druhou skupinu složenou ze tříd 4. A, 4. B, 8. O vedenou paní učitelkou Volmutovou, prováděla následně nemocnicí paní Klavíková.

Nejprve jsme zavítali na oddělení nukleární medicíny, kde jsme dostali krátkou přednášku od tamější primářky MUDr. Martiny Hlinkové o jejich přístrojích a diagnostikování pomocí radioaktivity.

Poté jsme se přesunuli do lékárny. Zhlédli jsme výrobu tobolek s jedlou sodou, která má velký podíl na čištění našeho organismu, dostali jsme rakytníkové gumové medvídky, Müllerovy bonbony se šalvějí na krk a přesunuli se dál na neurologické oddělení, kde pan doktor Pelíšek provedl naší spolužačce vyšetření „krkavice" a mozkových tepen pomocí ultrazvuku. Poučil nás, že se takto nechá zjistit, jak moc je krční tepna zevnitř obalena vrstvou cholesterolu a jestli může hrozit cévní mozková příhoda v důsledku jejího odlamování.

Následně jsme se přesunuli na onkologii. Ujaly se nás dvě sestřičky, které nám povídaly o léčení rakoviny pomocí chemoterapie.

Poté jsme přešli dál, k dalšímu diagnostickému přístroji, který se ve Strakonicích nachází teprve jeden a půl roku – k magnetické rezonanci. Syn ředitele strakonické nemocnice, doktor Fiala nám společně s doktorem Pelíškem ukázali mnoho snímků z tohoto přístroje. Protože všichni ctíme GDPR, byly to jen jejich snímky a oni souhlasili s jejich prezentací. Po celou dobu jsme byli rušeni nepříjemnými zvuky, které magnetická rezonance vydává při vyšetřování.

Zavítali jsme i na klasický rentgen a celotělové CT. CT má oproti magnetické rezonanci výhodu v tom, že je mnohem rychlejší, což je například u cévních mozkových příhod, kdy je každá vteřina důležitá, velice podstatné.

Následně jsme zavítali na anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO). Kvůli dodržení hygienických podmínek jsme si brali návleky na boty a museli se nějak vměstnat do zelených plášťů. Na ARO je třeba, aby byl resuscitační tým neustále v pohotovosti a proto na nás měli poměrně málo času. Dvěma z nás byla měřena saturace kyslíku v krvi (díkybohu bylo vše v pořádku) a jednomu našemu spolužákovi (a tady stojí za to i jmenovat, protože to, do čeho šel, nebylo nic jednoduchého ani pro psychiku, ani pro svlékání pláště a oblečení) Martinu Michalicovi bylo dokonce natáčeno dvanáctisvodové EKG (velmi podrobné srdeční vyšetření). Naštěstí bylo také v pořádku a my jsme se dále přesunuli na interní oddělení (část gastroenterologie), kde nás velice mile uvítal primář MUDr. Ivo Horný a vzal nás na právě probíhající gastroskopické vyšetření. V místnosti to vypadalo jako v kosmické základně – hodně přístrojů, obrovská obrazovka, moderní vybavení. Potom jsme se přesunuli dál, do místnosti, kde někdo z nás měl jít na vyšetření břicha. Tam už se ale nikdo z nás neodvážil, takže se pro nás obětoval dr. Pelíšek. Paní doktorka, která jeho břicho vyšetřovala, nám vše důkladně popsala a vysvětlila. Pak řekla, že pan doktor je v pořádku, on si oddechl a my jsme pokračovali dále.

Dostali jsme se do centra péče o zrak. Viděli jsme mnoho přístrojů, kterými zde zobrazují pozadí oka – naši sítnici. Pan doktor nám ukázal i různé patologické jevy a na jednom snímku nám sítnici i důkladně popsal. Potom si někteří z nás vyzkoušeli svůj zrak na protější stěně se zmenšujícími se řadami písmen a pokračovali jsme na poslední zastávku – hemodialyzační středisko.

To má čtrnáct lůžek a pacienti tam dochází dvakrát až třikrát týdně na pět až šest hodin, pokud nemají vlastní hemodialyzační přístroj doma. Sestřička byla velice milá a zodpověděla nám spoustu našich dotazů. Nakonec jsme hemodialyzační centrum opustili, rozloučili se s panem doktorem Pelíškem a vydali se buď zpět do školy, nebo rovnou na autobusovou zastávku.

Autor: Matěj Thorovský, 4. C
Přečteno: 81x
Vydáno: 16.10.2019



Další články v kategorii

Den otevřených dveří 14. listopadu 2019
Vlčí máky - úspěch sbírky pro Paměť národa
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o pěstounství (ale báli jste se zeptat ...)
Chcete se podívat do exotického ráje?
Nová strana SDP pokořila i Šampiony!