Město místo učebnice

Pojďme na dějepis do terénu! Možná nám dáte za pravdu, že Strakonice nejsou zdaleka nudné a historicky chudé město. Stačí otevřít oči, začíst se do informačních cedulí nebo literatury a hle! Na Otavě se v 19. století plavili voraři, na romantických březích Podskalí vyhrávali dudáci, budova Měšťanského pivovaru není z roku 1649 (tehdy se pivo vařilo v několika domech na náměstí), ale je jde o komplex parostrojního pivovaru z doby industrializace habsburské monarchie (r. 1873). U letního kina stojí trochu zapomenutý krásný barokní špýchar, na druhé straně přes silnici stará brána bývalého velkostatku maltézských rytířů s osmihrotým křížem, nad branou do hradu se zamyslíme nad heraldickým významem uťaté hlavy Jana Křtitele a trojrozměrnou učebnici architektonických stylů naplno otevřeme na II. hradním nádvoří.. Zkoušeli jste někdy spočítat gotické crhliče na věži Rumpálu nebo okna z ochozu parkánu? ;-)

Zkrátka, naše město může ožít a obohatit nás historicky, kulturně i esteticky! Za dvouhodinovou výpravu jsme nestihli ani polovinu místních pamětihodností. Tak zase příště - od zámku k morovému sloupu a dál... 

Připojuji dva hezké texty od studentek třídy 6.O. Gabriela Pacovská nabízí reportáž, zatímco sestry Kristýna a Karolína Krejčovy krásný fejeton:

"Je úterý koncem září 2020 a my, třída sexta, se v ranních hodinách vydáváme společně s naším dějepisářem Žitným za dobrodružstvím do historického centra Strakonic.

Naše první zastávka je pár metrů od památníku připomínající oběti holocaustu v období druhé světové války. Memento ale není naším dnešním cílem, protože jsme ho již navštívili v lednu a symbolicky si tak tenkrát připomněli Den obětí holokaustu. Naši větší pozornost dnes upoutává jedna z informačních tabulí, která patří do projektu Naučná stezka Podskalí ve Strakonicích. Otava se v minulosti používala ke splavování dřeva a lokalitu Podskalí, která dnes slouží jako příjemné relaxační místo, navštěvovala díky zastávkám vorařů řada obchodníků i hudebníků – včetně strakonických dudáků.

Po překonání lávky se nacházíme u barokní sýpky pocházející z 1. poloviny 18. století. Na této památeční budově, která je architektonickým unikátem, lze vidět korunovaný maltézský znak a ornament. Plně doufáme, že tento skvost bude v budoucnu zrestaurován a bude městu dělat ještě větší parádu než doposud. 

V parčíku u hradu se zastavujeme před bronzovou bustou Josefa Režného. Josef Režný byl český dudák a folklorista, který v mládí studoval na našem strakonickém gymnáziu. Byl jedním z nejvýraznějších představitelů českého národopisu a nebýt jeho, mnoho písní by se nedochovalo a upadlo tak v zapomnění.

Poslední lokalitou je hradní nádvoří, přesněji věž Rumpál, na kterou někteří z nás jdou poprvé v životě. Obranná věž dostala své jméno nejspíše podle zařízení, kterým se provinilí lidé spouštěli do hladomorny v přízemí. Po zdolání schodů se kocháme nádherným výhledem na město a nedaleké šumavské vrcholy."

Gabriela Pacovská 


"Snad každý student již za ty roky, co si plnil školní docházku, alespoň jednou zažil moment, kdy ležel celý den v knížkách, snažil se dostat do hlavy co nejvíce informací, ale ono to prostě nefungovalo. Jednoduše četl pouze za sebou poskládaná slova a pojmy, které byly možná hezky napsané, ale on neměl ani sebemenší ponětí, co ten pojem znamená, nebo co si pod ním představit. Tak například se máte naučit znaky gotické architektury a v textu neustále opakují slova jako fiála, transept či loď. No, nechceme podceňovat dnešní studenty, ale nejsme si tak úplně jisté, že si všichni pod vysvětlením, že fiála je zúžený komolý jehlan zatěžkávající nosné pilíře, přestaví přesně to, co by měli.

A proto pro vás máme jednoduchou otázku. Napadlo vás někdy, že existuje mnohem snazší a efektivnější způsob učení? Co třeba přeskočit tu část, kdy se snažíme podle textu něco představit, a raději se jít na tu věc podívat? Já vím, že asi ne každý ujede několik desítek kilometrů, jen aby se podíval na nějakou fiálu, ale vždyť i vaše okolí vám může poskytnout ohromné množství vědomostí.

Zkusíme si nyní něco představit. Je sobota odpoledne, sluníčko svítí a vy se rozhodnete si udělat krátkou procházku po městě. Řekneme, že si vyberete třeba Strakonice. Vyjdete od gymplu po silnici podobné těm, které stavěli již starověcí Římané. Obejdete panelový dům, který měl v České republice asi největší rozmach ve 20. století za komunistického režimu, a přejdete přes přechod, na kterém vás pouští Fiat Linea, pětimístný sedan nižší střední třídy představený v roce 2006 na istanbulském autosalonu. Projdete parkem, kde si můžete pro radost utrhnout například sedmikrásku z rodu dvouděložných rostlin, z čeledi hvězdnicovitých. Dále se vydáte přes Velké náměstí, kde narazíte na sochu Strakonického dudáka, která nám připomíná jak slavné dílo Strakonický dudák aneb Hody divých žen od Josefa Kajetána Tyla, tak dudáckou tradici ve Strakonicích. Odbočíte doprava a již můžete vidět kostel sv. Markéty, která byla popravena r. 304 za vlády císaře Diocletiana. Hned za ním přes hlavní silnici teče řeka Otava, která se vlévá do Vltavy, nejdelší řeky České republiky, a po které se dříve sváželo dřevo. Projdete podchodem, kde se můžete pokochat různorodým pouličním uměním, a dorazíte na Podskalí. Zde si můžete povšimnout menory ve tvaru židovského svícnu, jež vzpomíná na oběti židovského holokaustu a nucený odchod židovského obyvatelstva z jejich domovů. Přes visutou lávku přes řeku Otavu, která spojuje soudobou architekturu s historickou zástavbou, se dále dostanete na druhý břeh řeky, kde na vás již čeká vchod do Strakonického hradu, skvostu celého města. Samotný hrad je výjimečný nejen po stránce historické, v jejíž spojitosti zde můžeme mluvit například o Bavorech či johanitech, ale i po stránce architektonické. Najdeme zde totiž jak rysy architektury gotické, tak rysy renesance či klasicismu. Také je zde krásně vidět taktické myšlení architektů stavby, a to především na věži Rumpál. Ta má totiž výrazný kapkovitý tvar, jenž dříve plnil obrannou funkci proti útokům nepřátelských vojsk. Věž je zajímavá také tím, že pokud vystoupáte po 127 schodech až na její vrcholek a pozvednete hlavu vzhůru, můžete si povšimnout čtyř gotických chrličů, jež sloužily k zajištění odvodu dešťové vody z okraje střechy.

No, vidíte. Tak, jaký jsme na vás udělaly dojem? Prošly jsme s vámi sice jen krátkou trasu a zmínily jsme jen úplné minimum toho, čeho se při cestě můžete přiučit, ale i tak jsme vypsaly spoustu informací. Vědomosti jsou totiž všude kolem nás. Historie se vtiskla do každé rostlinky, každého kamínku, který na planetě leží již miliardy let. Snad jsme vám dokázaly, že nepotřebujeme trávit hodiny u učebnic, když to, co chceme znát, najdeme přímo přede dveřmi.

A co z toho plyne? Zkuste se někdy projít po městě, vesnici či jen lesem a překvapí vás, kolik toho nového můžete poznat. Mohlo by se dokonce jednat i o nový způsob výuky, především v naší aktuální situaci, kdy by to minimálně znamenalo, že bychom se ve třídách nemuseli dusit v rouškách (tím samozřejmě nechceme tuto situaci nijak zlehčovat). Navíc by byla výuka pro studenty jistě daleko zajímavější a interaktivnější. Mohli by se vzdělávat pomocí něčeho, co jim je blízké, a ne pouze z kusu papíru a tištěných obrázků. Učili by se skutečným světem, reálnými podněty. Chápali by, o čem učitel mluví, neboť by to viděli na vlastní oči. A navíc by si možná lidé konečně uvědomili, jaké bohatství kolem sebe mají a jak moc kvůli nim jejich okolí trpí."

Karolína a Kristýna Krejčovy

Autor: M. Žitný, G. Pacovská, K+K Krejčovy
Přečteno: 162x
Vydáno: 5.10.2020



Další články v kategorii

Výstava o T. G. Masarykovi
Den obětí holocaustu
Výprava na blatenský zámek
Dějepisná soutěž gymnázií v Chebu 2019
30 let svobody