Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno, a i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou šanci. Pokud máte na chemii p. uč. Trávníčkovou a dostanete se až do 4. ročníku, pak statistika předpovídá…že pojedete do „škrobárny“!
Statistika se ani tentokrát nemýlila, a tak jsme se my, 4. C a část 4.B, vydali 24. 9. 2019 do nedalekých Horažďovic. Koho v autobuse neprobudila paní učitelka mluvící do mikrofonu, toho zaručeně probral odér linoucí se z Amylexu. Po vstupu do areálu jsme byli rozděleni do dvou skupin, kterých se hned ujaly dvě milé průvodkyně. Každá skupina si prošla výrobu škrobu v jiném pořadí – 4. C zhlédla nejprve výrobu škrobů modifikovaných, zatímco 4. B viděla jako první výrobu nativního škrobu.
Z venkovní části komplexu jsme se přemístili dovnitř, abychom na vlastní oči spatřili již zmíněnou výrobu modifikovaných škrobů – tzv. dextrinů. Dextrin se získává okyselením samotného škrobu kyselinou chlorovodíkovou. Výsledná směs vzniklá po zahřátí obsahuje velmi nízké procento vody a musí se vlhčit. Dále pak přichází na řadu pražení ve velkých rotačních bubnech. Dextrin je v této fázi vysoce explozivní – jediná jiskra s vrstvou prachu a dojde k výbuchu (musím poznamenat, že není zrovna uklidňující dozvědět se takovou informaci, když stojíte metr od místa potenciální exploze). Po rychlém ochlazení se reakce zastaví a dextrin je pomocí silných magnetů zbavován různých nečistot. Výslednými produkty jsou bílý a žlutý dextrin, které se liší rozpustností. Méně rozpustný bílý dextrin je používán např. americkým řetězcem Burger King při výrobě hranolek (dělá je křupavějšími).
Druhá část exkurze nám měla přiblížit výrobu nativního škrobu. Nejprve jsme se ovšem šli podívat na nádrž plnou hlízové vody – odpadního produktu, jenž je skvělým přírodním hnojivem. Tato zastávka byla pouze pro silnější povahy, ostatní museli stát opodál a zacpávat si nosy. Paní průvodkyně podotkla, že bychom si na zápach časem určitě zvykli. Poté jsme již mohli vidět výrobu od úplného počátku. Brambory jsou po dopravním pásu dopraveny do skladu a zbaveny přebytečné hlíny. Odeberou se vzorky a určí se škrobnatost. Dále jsou vyprány a strouhány. Pomocí odstředivé síly se ve velkých bubnech odděluje vláknina od hlízové vody a škrobu. Při tomto zpracování vznikají zdrtky, které se používají jako biopalivo. Nakonec se škrob usuší, zchladí, uloží, následně balí a distribuuje.
Díky našemu spolužáku Mírovi Matějčkovi jsme měli jedinečnou šanci prohlédnout si i laboratoř a sklad novější části – Lyckeby Culinaru. Tuto část měla i paní učitelka Trávníčková navštívit poprvé, tudíž jsme byli úplně všichni zvědaví, co se dozvíme. V Culinaru se laboranti zabývají vymýšlením a následnou výrobou potravinářských směsí. Jak nám bylo řečeno, jejich produkty bychom nalezli snad všude kromě nápojů. Své směsi musí ihned testovat – např. pokud vyrobí koření do párků, vše si vyudí v malé udírničce a následně sami ochutnávají. Velice zajímavá práce, o niž ale mohou žádat pouze ti odvážlivci, kteří se rozhodnou studovat chemii na VŠ.
Plni nových a užitečných informací jsme se vraceli zpět do Strakonic.
Autor: Barbora Kubešová, 4. C
Přečteno: 1361x
Vydáno: 24.9.2019
