Dějepisná exkurze do Třísova a na Dívčí Kámen

,,Dobré ráno pančelky,
My jsme v třetím kupé,
vlak už do kolejí dupe.
Tak se na vás těšíme,
Rychlosti světla letíme.
Vleťte k nám jak včelky,
naše milé pančelky.
Je tu Šimon, Niky, Eli,
žádné vlaky neujely,
nikoho nám nepřejely (zatím).
Tak se mějte krásně,
složte nám též básně."

Než jsme zprávu odeslali,
už k nám hbitě nasedali.
A než jsme se nadáli,
v Třísově jsme přistáli.

Když jsme z vlaku vylézali,
počasí jsme proklínali,
Zima jako v morně,
bylo nám odporně.
Hned jsme se však zahřáli,
když jsme lípu objali.

Sedm lidí bylo třeba
na objetí masy dřeva.
Prý už čtyři staletí,
stojí lípa v vzepětí.

Obvod její - snad pět metrů,
nezdolal ho žádný z větrů.
A tak lípa stojí dál,
zdobí tento krásný kraj.

Dost již ale o stromu
Mnoho věcí tady je.
Už míříme k oppidu,
jsou tam akropole dvě.

Obýváno Kelty bylo dlouhé roky,
když pak, ale Germány,
byli k boji vyzváni
radši než by bojovali,
pryč si to odštrádovali

A byť měli hradby pevné,
jak je vám všem asi zřejmé,
nejjižnější z oppid
opustil Keltský lid.
Oppidskými pány
stali se Germáni.

Když oppidum opouštíme,
na buřtíky se těšíme.
Rozdělání ohně bude k tomu třeba.
K překvapení všech
nebyl třeba měch.

Sirkou škrtnem dvakrát, třikrát.
,,No to přidej!" dobře pětkrát.
Potom ale nad plamenem,
Masné výrobky ohřejem.

Nasyceni, přesyceni,
vydáme se k hradu.
Jenom kopa kamení?
Je to Dívčí Kámen!

Když i skřítka pozdravíme,
k nádvoří se vypravíme.
Tam vyslechnem pověsti,
dozvíme se mnohé o tom,
co se tady na hradě
dělo za neřesti.

Místní vladař Jošt,
5 dcer měl
a o jejich bezpečí
starostí se chvěl.

Mnoho pánů mladých
motalo se kolem nich.
Tak pro svoje dcery,
postavil hrad celý,
nechtěl je dát do kláštera,
tam je prý jen chladná cela.

A tak vlády nad hradem,
ujaly se mladé slečny.
K plesům byl jim užitečný,
a tak se místo vzdělávání
věnovaly radování.

Když je potom tatínek
přijel na hrad navštívit,
nechtěl ani očím svým
z toho šoku uvěřit.

Jeho starší dcery
se šlechtickými pány
byly v loži nachytány.
A tak nechal tatík
tři nejstarší zazdít.

V Holubově do vlaku
 společně jsme nasedli
a zbytky svých svačinek
po cestě si dojedli.

Byl to výlet zdařilý,
to vám můžu říct.
Víme mnohé z historie,
Germány a Kelty už nebudem si plíst,
snad.


 

Autor: Johana Matějková, 1.A
Přečteno: 116x
Vydáno: 17.10.2019



Další články v kategorii

Den otevřených dveří 14. listopadu 2019
Vlčí máky - úspěch sbírky pro Paměť národa
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o pěstounství (ale báli jste se zeptat ...)
Chcete se podívat do exotického ráje?
Nová strana SDP pokořila i Šampiony!