Dne 7. října 2019 jsme se my, třída kvinta, dostavili do školy jako každý jiný pondělek, ale tentokrát nás čekalo něco jiného. Byl tu dvoudenní adaptační kurz, na který jsme se všichni těšili už od začátku tohoto roku. Avšak označení „adaptační kurz“ bylo již v zárodku zakázáno, neboť jsme prý zadaptováni až moc, a proto byl kurz nazván teambuildingovým.
Na začátek bychom asi vysvětlily celkový důvod této akce. Účelem tohoto přespání ve škole tedy nebylo seznámení se mezi sebou, ale poznání se s naší novou paní třídní učitelkou Barborou Kupcovou. Protože, jak jsme si tuto situaci vtipně pojmenovali, my jsme rozjetý vlak a ona se snaží naskočit a tento kurz jí, dle mého názoru, pomohl tím, že ten vlak alespoň zpomalil, jak jen to šlo.
Nebudeme vám popisovat všechny aktivity, které jsme tyto dva dny prováděli, ale bylo to úžasné. Smích, zábava, spolupráce a hry. Tato čtyři slovíčka vše krásně shrnují. Ten, kdo naší třídu zná, si nejspíš dokáže živě představit, co pod pojmem smích myslím. Ještě druhý den nás bolelo břicho a paní učitelky, paní Kupcová a paní Kostková, která s námi také jeden den strávila, měly, co dělat, aby nás udržely se alespoň chvíli nesmát a upřímně, jim se to také moc nedařilo. Ale nebyly jsme tam jen pro zábavu a hry. Čekal nás důležitý úkol. Museli jsme si vyzdobit třídu, což bylo dle paní Kostkové, jednoduše nezbytné. Z nějakého důvodu se jí totiž nelíbily elegantně prázdné zdi. Jako téma našeho projektu jsme vybrali námět „rodina a přátelství“, protože to je to, co nás vystihuje asi ze všeho nejlépe. Díky společnému úsilí jsme dokázali vytvořit krásný, obrovský strom, na kterém si každý z nás našel své místo a který nám tu naší třídu trochu ozdobí.
Když se zamyslíme nad vším, co se v těchto dnech událo, musíme říct: „Jsme rády, že jsem součástí této třídy!“ Nejen že jsme společně překonali všechny překážky paní Kostkové, ale také jsme potvrdili to, že dokážeme táhnout za jeden provaz a vypořádat se s každým problémem, který se před námi objeví. Tohle všechno a mnohem víc, jak je zvykem naší třídy, doprovodíme hromadou vtipů, humorných poznámek, neustálými záchvaty smíchu a situacemi, které se můžou stát snad jenom nám. Avšak asi to nejdůležitější, co přinesly tyto společně strávené dny, je vytvoření nového, lepšího, vztahu mezi námi a paní učitelkou Kupcovou. Nejen že jsme se o ní dozvěděli nové informace, ale také jsme poznali její druhou stránku, než vídáme třeba při hodinách matematiky. Zjistili jsme, že první dojem nemusí být vždy ten pravý. Že člověk, který v hodinách jede jako mašina a vypadá to, že se nikdy nezastaví, potřebuje také někdy pauzu na odpočinutí a doplnění sil. Že i tento člověk někdy dělá chyby, že se mu něco nedaří, že i on má své mouchy. Stačí dva dny někde v ústraní, s přáteli, se třídou, s rodinou. Dva dny a z lidí úplně cizích se stanou lidé blízcí.
Chtěly bychom poděkovat celé naší třídě za další neskutečný zážitek, za hromadu vzpomínek, na které nikdy nezapomeneme. Doufáme, že tohle naše pouto, schopnost tolerance, pomáhání ostatním, náš jedinečný smysl pro humor a schopnost dělat si ze všeho legraci, naše přátelství, že všechno tohle nám vydrží až do oktávy. Velké poděkování a poklona patří i paní Kupcové a paní Kostkové, které to s námi přežily, všechno naplánovaly a díky kterým se tato akce vůbec mohla zorganizovat.
Děkujeme.
Autor: Kristýna a Karolína Krejčovy, 5. O
Přečteno: 1892x
Vydáno: 14.10.2019
