V pondělí 9. února měli studenti a studentky čtvrtých ročníků možnost si vyslechnout jedinečné svědectví o rwandské genocidě. O jedné z nejhorších událostí dějin 20. století přišla popovídat paní Marlene Hesová, které se podařilo toto vražedné běsnění přežít, když se jako osmiletá holčička ukryla se svými sourozenci ve skříni; následně ve Rwandě vystudovala gymnázium a psychologii a do Čech se dostala poté, co potkala svého manžela, který přiletěl do Rwandy jako anesteziolog za Lékaře bez hranic. Po vylíčení těžko představitelných, tragických událostí genocidy roku 1994 následovala živá debata, při níž přednášející ocenila inteligentní otázky našich studentů a studentek. Ondřej Blažek, vyučující dějepisu.
„Nejprve nás pan učitel Blažek uvedl do historického kontextu, a poté vyprávěla očitá svědkyně, jak to celé prožila. V té době jí bylo osm let a jako dítě nevnímala politickou situaci tak moc jako dospělí. Ve Rwandě byly dva hlavní kmeny: Hutuové (většina) a Tutsiové (menšina). Hlavní příčinou genocidy byl atentát na prezidenta, který byl z kmene Hutu, incident nepřežil. Během genocidy přišla o otce, ale jí, její matce a sourozencům se podařilo přežít. Také nám vyprávěla, co se dělo dál, že se o genocidě vůbec nemluvilo a teprve teď se toto téma otevírá ve školách. Ona sama žije v Česku už přes 10 let a češtinu ovládá velmi dobře. Celá přednáška byla opravdu zajímavá, hlavně díky osobním zkušenostem paní Marlene Hesové.“ Magdaléna Toningerová (3.C)
„Beseda o rwandské genocidě s Marlene Hesovou, nabídla silné a osobní svědectví o událostech z roku 1994 pohledem dítěte, kterému tehdy bylo pouhých osm let. Marlene popsala každodenní strach, nejistotu a utrpení. Její vyprávění doplnilo historické souvislosti genocidy a zdůraznilo význam paměti, vzdělávání a prevence nenávisti ve společnosti. Beseda byla pro posluchače hlubokým a emotivním zážitkem, který vedl k následné diskusi.“ Marek Poulíček (3.C)
„Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých, ale zároveň velmi smutných informací o tom, jak konflikt mezi kmeny Hutu a Tutsi postupně vyústil až do tragických událostí v roce 1994. Největší dojem na nás ale udělalo to, že nám vše vyprávěla přímo žena z kmene Tutsi, která si tuto dobu sama prožila. Mluvila o svých vlastních zkušenostech, o strachu o život, o ztrátě části rodiny i o tom, jak těžké bylo po genocidě znovu najít sílu pokračovat dál. Díky jejímu osobnímu svědectví jsme si mnohem více uvědomili, že nejde jen o historickou událost z učebnice, ale o skutečné lidské osudy.“ Karolína Baťková (3.C)
Přečteno: 115x
Vydáno: 16.2.2026
