V půl desáté 25. 4. 2025 léta páně jsme já, Filip, pan učitel Navrátil a robot collector dorazili na ČVUT FEL a u loňské absolventky Alice Hanákové jsme se přihlásili do soutěže. Po dvou testech během jedné a půl hodiny jsme začali, kterou jsme na testování měli k dispozici, před námi naštěstí bylo mnoho dalších týmů a tak jsme (jsem s panem učitelem) doladili program. A pak to přišlo. První káva ve mě a adrenalinová škála stoupala. První jízda, splněna.
Dva míčky nejsou sice zázrak ale je to něco. Něco co může rozhodnout o postupu. Druhá jízda, další káva, ale tentokrát jsem byl klidnější. Jeden míček. Potupně jsem odešel k počítači a pracoval na chybách.
Třetí jízda, díky níž buď zůstaneme v soutěži a nebo nás nekompromisně vyšoupnou. Srdce bilo maraton a robot se rozjel. Dva míčky, stres opadl, bylo to zpečetěné.
Postupovali jsme do druhého kola. Půl hodina testování a vše se zdálo lepší. Přišla první jízda. Jeli jsme proti nejlepšímu týmu prvního kola - SKYANCE. Zapnul jsem collectora, bohužel ale špatný program. Nula bodů a propad do nižšího pavouka. Pár minut uplynulo a byli jsme opět ba řadě. Úpravy? Ano. Správný program? Ano. Vše se zdálo dobré až do momentu výjezdu. Náš záchranný zápas byl s jedním bodem pro nás naprosto ztracen. Zůstali jsme však sledovat až do konce. V autě nás pan Navrátil ohodnotil 9/10. Soutěž bych sám za sebe ohodnotil jako úspěch.
Konec konců byla naše první a na to jsme se umístili překvapivě dobře, na celkovém třináctém místě z 36. Díky ní jsem získal cenné zkušenosti, které určitě využiji do příštího soutěžení.
Autor: Edgar Hronek, 2.O
Přečteno: 191x
Vydáno: 25.4.2025
