Konečně jaro! Už jen tři měsíce do prázdnin! To přece uběhne rychle, člověk se ani nenaděje a už je tu léto… Nebo taky ne. Nekonečně dlouhé tři měsíce. Vždyť od minulých prázdnin uběhlo přinejmenším sto let… Velikonoce taky v nedohlednu…
Takže naprosto vhodný čas zpestřit si jednotvárnost školních dní nějakou exkurzí.
To alespoň napadlo naši třídní učitelku, paní Slavíčkovou, které bych tímto chtěla poděkovat, stejně tak jako dalším učitelům, paní Hlouchové a Polankové, panu Blažkovi, Kůlovi a Žitnému. A také bych tímto chtěla poděkovat řidičům autobusů, spolužákům, kteří si připravili referáty, průvodcům na výstavě, prodavačům v Palladiu a paní, která nás nepustila do katedrály svatého Víta…
Konečně nadešel onen dlouho očekávaný den. Vyráželi jsme v osm hodin od gymnázia v dosti hojném počtu, protože i přes četné pohrůžky kvůli chování nebyl nikdo z exkurze vyloučen. Kromě naší třídy (kvinty) jely ještě 1.A, 1.B a 1.C.
Dlouhou cestu do Prahy jsme si zpříjemnili jednak posloucháním hudby a zpěvem, druhak referáty, které si někteří naši spolužáci připravili na různé pražské památky, a do třetice všeho nejlepšího historickým výkladem pana Žitného.
Po příjezdu do Prahy jsme se šli podívat na Strahovský klášter, kde jsme si vyslechli od pana Žitného krátký výklad o tamější knihovně, kterou jsme ale bohužel neviděli. Odtamtud jsme přešli k Černínskému paláci, sídlu ministerstva zahraničí, kde se s námi pan Žitný podělil mimo jiné i o příběh kontroverzní smrti Jana Masaryka, jež se udála roku 1948. Poté jsme se přesunuli ke katedrále nejen sv. Víta, ale i Václava a Vojtěcha, jak jsme byli poučeni. Původně bylo v plánu jen nakouknout dovnitř od vchodu, abychom nemuseli stát dlouhou frontu na vstupenky, ale byli jsme poučeni, že to bez lístků není možné, takže jsme se museli spokojit jen s pohledem zvenčí. Potom jsme si mohli prohlédnout barokní Valdštejnskou zahradu, jež je součástí neméně barokního Valdštejnského paláce, sídla už ne tak barokního Senátu.
Od Valdštejnského paláce jsme se přesunuli do kostela Panny Marie Vítězné, kde jsme si prohlédli Pražské Jezulátko, které klášteru věnovala Polyxena z Lobkovic někdy v první polovině 17. století.
Následoval oběd v obchodním centru Palladium a poté už jsme před sebou měli zlatý hřeb dne – návštěvu výstavy Tutanchamon.
Přesunuli jsme se znovu do autobusů a po (panem Žitným komentované) jízdě Prahou jsme dorazili na Letňany. Výstava probíhala v PVA (Pražském veletržním areálu) EXPO PRAHA. Když jsme dorazili na místo, dostali jsme každý audioprůvodce a mohli jsme se pustit do objevování Tutanchamonovy hrobky!
V první části výstavy jsme se dozvěděli o Egyptě jako takovém a o historickém kontextu Tutanchamonovy vlády. Ve druhé části na nás čekala Tutanchamonova hrobka a repliky objektů v ní nalezených – dokonce i některé originály, které jsme si mohli prohlédnout a vcítit se při tom do pocitů Howarda Cartera, objevitele hrobky. Nakonec nás čekala místnost s projekcí Tutanchamonovy spirituální posmrtné cesty.
A po nakoupení nezbytných suvenýrů hurá zpátky do autobusu a do Strakonic.
Autor: Magdaléna Machková, kvinta
Přečteno: 417x
Vydáno: 8.4.2025
