Jeden svět na školách aneb nezapomínat na lidské oběti

Josef Němec (3.C) Ve čtvrtek 5. listopadu probíhal na naší škole celorepublikový projekt „Jeden svět na školách“, který se zabývá tématem holocaustu.

Slovo holocaust bylo poprvé použito v novele židovského prozaika Elieho Wiesela, nositele Nobelovy ceny míru, s názvem Noc, která pojednává o příběhu patnáctiletého chlapce a jeho rodiny, kteří se společně dostanou do koncentračního tábora v Polsku. Hrůzné skutky nacistů, které se tam dějí, na židovském obyvatelstvu přirovnává ke „zničení ohněm“.

Ano, neboť holocaust je opravdu o pronásledování a následném vyvražďování Židů nacistickým Německem v období druhé světové války, kdy zahynulo něco kolem pěti až šesti milionů lidí židovského původu.

Státy se k tomuto tématu vyjadřovaly během světové války různě. Finsko se například od takzvaných židovských zákonů distancovalo, nepřijalo je a neposílalo své obyvatele transporty do táborů. Významnou roli sehrály i neutrální státy jako Vatikán, který protestoval a snažil se o přerušení deportací.

27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor Osvětim, a na tu to památku bylo 1. listopadu 2005 organizací OSN ustanoven 27. leden jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

Termín holocaust se někdy používá i pro genocidu nebo masakr jiných etnických skupin jako například černošského obyvatelstvo, Romů a dalších.

Během dvou hodin jsme shlédli dokumentární film o českých Židech, kteří to přežili a prostřednictvím jejich vyprávění, jsme se pokoušeli vžít do jejich života.

Následovala beseda s českým spisovatelem židovského původu Arnoštem Lustigem, který prožil období druhé světové války v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu. Střetl se i s legendárním Andělem smrti – Josefem Mengelem, nacistickým lékařem, který na lidech prováděl sadistické experimenty. A kromě něj přijala pozvání i ředitelka Společnosti Franze Kafky, RNDr. Markéta Mališová. Oba byli přivítáni židovskou písní, která zněla od úst našeho gymnaziálního sboru pod vedením Mgr. Marcely Mikové.

Arnošt Lustig, ačkoli zažil takové hrozné věci, o kterých se nám ani nesnilo, bere všechno s humorem a určitým nadhledem, neboť kdyby tak neučinil, už dávno by se musel ze svých vzpomínek na koncentrační tábory zhroutit. Sám také věří a doufá, že už se nikdy nebude taková historie opakovat, ale zároveň nechce, aby se na holocaust zapomínalo ale naopak. Člověk by měl o tom slyšet všechno, zamyslet se nad tím a třeba si odpovědět na otázku: Proč? Proč tohle všechno muselo nastat? Šlo tomu zabránit?

Poté následovalo zakončení vzpomínkového dne u Mementa židovské komunity, které bylo letos v květnu slavnostně odhaleno, kde byla přečtena jména strakonických židovských obětí, na památku zapáleny svíčky a pěvecký sbor zazpíval židovskou píseň, kterou byla tato akce ukončena.