aneb geograficko-jazyková exkurze do země svatého Jiří, patrona Anglie
by Josef Němec, 3. C

Tato necelý týden dlouhá výprava započala ve čtvrtek 15. dubna večer, kdy se čtyřicet devět zbloudilých studentských dušiček sešlo před naší školou a společně s dvěma vůdci – panem profesorem matematiky a anglického jazyka Václavem Kůlou v kovbojském klobouku a paní profesorkou základů společenských věd a též anglického jazyka Alžbětou Fajovou – jsme společně vyrazili na cestu do nitra Spojeného království.

Velká Británie aneb Spojené království Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland)
  Ostrovní stát, jehož souostroví je svou rozlohou největším v Evropě a osmým na světě. Země je členěna na čtyři hlavní oblasti: Anglii (Londýn), Wales (Cardiff), Skotsko (Edinburg) a Severní Irsko (Belfast). Hlavním městem tohoto státu je Londýn. Rozloha země činí něco přes 244 000 kilometrů čtverečních a počet obyvatel přesahuje 60 milionů. Velká Británie je konstituční monarchií, což znamená, že vládne panovník, zde královna Alžběta II., jehož moc je omezena Parlamentem, tedy i premiérem, nyní Gordon Brown. Hlavním jazykem je angličtina a měnou je libra šterlinků.

1. den – čtvrtek 15. 4.

Cesta nočním tranzitem započala kolem deváté hodiny večerní a vedla přes Plzeň a hraniční přechod Rozvadov do Německa. Každé čtyři hodiny jsme měli přestávku na nějaké benzinové pumpě, abychom neztuhli, neboť pořád sedět a pomalu ani neusnout, tedy opravdu nic příjemného není.

2. den – pátek 16. 4.

Kolem sedmé hodiny ranní jsme doputovali z Německé spolkové republiky do hlavního města Belgie – Bruselu. Krajina se kolem nás změnila, začaly se totiž objevovat travnaté plochy s ovcemi.
Po šestnácti hodinách dlouhé úmorné jízdy autobusem jsme dorazili do Francie, do přístavního městečka Calais. Zde došlo k nalodění na trajekt, který nás měl převést přes kanál La Manche, který chtěl překonat již Napoleon, ale to cestou podzemní. Skoro dvouhodinová plavba stála ale opravdu za to. Počasí totiž přálo, slunce svítilo a větřík nás na palubě pěkně ovíval.
Po třiceti čtyřech kilometrech jsme konečně pohlédli na anglickou pevninu, na Bílé doverské útesy, o kterých se zmiňuje i královna detektivek, Agatha Christie. Opravdu jsou tak pověstně nádherné, jak se říká. Jsou tvořeni z bílé křídy.
Změna na světový čas na nás nezanechala žádný velký dopad, naopak jsme byli rádi, že jsme získali o hodinu navíc.
Cestou z přístavního městečka Dover jsme se zajeli podívat na útesy a na zdejší Doverský hrad, který se zde majestátně vypíná do výše. Kromě těchto dvou dominant jsme navštívili památné místo, kde přistál francouzský vynálezce a letecký konstruktér Louis Blériot, jež provedl první let přes kanál La Manche v letadle těžším než vzduch již v roce 1909.
Kolem šesté hodiny jsme poprvé a ne naposledy spatřili hlavní město Spojeného království, Londýn. Město, jež vzniklo za dob Římanů roku 43, leží při ústí řeky Temže. Žije zde něco přes sedm milionů lidí různých národností a etnických skupin. Naleznete zde kromě mnohých historických budov i novodobé moderní mrakodrapy. Baráčky s menší zahrádkou alias porostlým trávníkem, červené telefonní budky, černé taxíky…toť typické pro Londýn.
V sedm jsme byli svezeni do jedné z okrajových částí Londýna – Welling, kde si nás přebrala naše budoucí rodina, kde jsme strávili pár dní (večeře a snídaně). Každý z nás dostal jinou rodinu, měl jiné zážitky a jiné zajímavosti. Večeři jsme ale absolvovali jistě všichni, například někdo dostal typické anglické jídlo – Fish and chips, což je ryba s hranolky.

3. den – sobota 17. 4.
Po vydatném ač krátkém spánku, lehké snídani kolem sedmé (cornflaky s mlékem, toasty a džus), jsme byli svezeni na místo, kde jsme se den předtím oddělili. Odtud nás čekala naše první denní výprava za historií a památkami Londýna.

Tower of London (Londýnský Tower)
Jako první dominantu jsme navštívili Londýnský Tower. Byl založen již Římany, ale vybudován až později. Hlavní pevnost, takzvaná White Tower (čtvercová budova se čtyřmi věžičkami), kterou jsme prošli jako první, nechal zbudovat na ochranu proti Normanům roku 1078 Vilém I. Dobyvatel, hradní příkop kolem pak Richard I. Lví srdce. Dnes jsou zde vystavěny zbraně, zbroje a další předměty.
Ve 13. století byl v Toweru zřízen zvěřinec, většina zvířat, jako lvi, jsou dnes ale v londýnské zoo.
Najdeme tu i klenotnici, kde je možné shlédnout ze záznamu korunovaci posledního panovníka Alžběty II. ve Westminsterské katedrále. Mimo jiné uvidíte v reálu pravé, britské korunovační klenoty. Součást klenotů je i diamant z Paňdžábu – Koh-I-Noor (= Hora světla), jež dostala darem královna Viktorie roku 1859 a nechala ho přebrousit a zasadit do své koruny. K vidění dále jsou pomyslné trůny s panovníky a jejich daty vládnutí, kde si můžete sednout. Fotit se zde ale nesmí!
Kromě dřívějšího sídla panovníka, klenotnice, zvěřince, zde bylo i vězení. Nejznámějšími vězni, jež zde pykali, byli Thomas More, Anny Boleynová (jež tu jako duch prý dodnes prochází) a čtyři dny zde strávil i Hitlerův nástupce, Rudolf Hess. Další vězni byli dříve přiváženi na člunech Bránou zrádců.
V takzvané Bloody Tower (Krvavá věž) se nachází pokoj dvou synů Eduarda IV., kteří sem byli uvězněni po smrti otce jejich strýcem. Nikdo je už nikdy neviděl a jejich strýc, Richard z Gloucesteru, byl korunován králem na Richarda III.
K Toweru neodmyslitelně patří jeho ochránci a strážci, Beefeaterové, jež provádí návštěvníky a také krmí zdejší havrany. Pověst o nich praví, že jestli havrani odletí z Toweru, nastane zkáza britské monarchie, proto se tomu předchází tím, že jsou jim přistřižena křídla, aby nikam neuletěli.

Tower Bridge (Most Tower)
Most vypínající se 41 metrů nad hladinou Temže slouží pro chodce, automobilovou dopravu a po zvednutí lávky i pro lodní dopravu. Vznikal osm let a otevřen byl slavnostně roku 1894. Vyzdoben je středověkým stylem i Viktoriánskou gotikou.

HMS Belfast
Naproti Tower of London je zakotven lehký křižník britského válečného námořnictva, jež byl poprvé spuštěn roku 1938, ale brzy poté zasažen minou. Účastnil se mnoha bitev, například u Severního mysu, či podporoval OSN v korejské válce. V roce 1963 byla loď vyřazena z provozu a o osm let později ji zakoupilo Válečné muzeum, které ji nechalo zpřístupnit veřejnosti. Nachází se zde figuríny námořníků.

The Globe
Neodmyslitelně spojováno s Williemem Shakespearem, jež působil v divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, kteří nechali divadlo přemístit na jižní břeh Temže, neboť jim vypršel nájem na jeho používání. V létě 1613 ale divadlo vyhořelo. Ke konci dvacátého století nechal Sam Wanamaker zbudovat přesnou repliku původního divadla, které zde stojí dodnes.

Millenium Bridge (Most Milénia)
Kontroverzní stavba, jež vzbuzuje v Angličanech rozporuplnost, někdo je pro tento most, jiný ho nechce. Stavba visutého ocelového mostu byla dokončena v červnu 2000, ale brzy poté byl most uzavřen, díky velké frekventovanosti docházelo k nadměrnému kmitání, jež narušovala konstrukci mostu. Předpokládáno bylo totiž to, že most měl pojmout pouhých pět tisíc lidí v jednom okamžiku. Do opětovného provozu uveden 22. února 2002.

St. Paul’s Cathedral (Katedrála svatého Pavla)
Katedrála byla vybudována po velkém požáru Londýna roku 1666, kdy většina staveb lehla popelem. Stavbou byl pověřen jeden z nejslavnějších anglických architektů 17. století, Christopher Wren, jež se inspiroval podobnou stavbou v Římě, bazilikou svatého Petra. Vybudována je z portlandského vápence v renesančním a barokním stylu, a vysoká je sto osm metrů. Chrám se skládá ze třech ochozů, nejznámější Šeptající ochoz (Whispering Gallery), je místo, odkud když něco zašeptáte, je totéž slyšet na druhé straně. Chrám má rozsáhlou kryptu, kde leží i architekt katedrály, Christopher Wren, a kromě toho jsou zde i památníky, kaple a pokladnice Řádu britského impéria.
Poslední významná slavnost v katedrále byla svatba prince Charlese a Diany Spenserové.

Po prohlídce jmenovaných budov jsme museli opustit historické centrum a vydat se zpět k londýnskému domovu, naší rodině.

4. den – neděle 18. 4.

Čekal nás opět nabitý den, ale prozářen sluncem a nadmíru teplým, jarním počasím.

St. James park
První zastávkou byl jeden z královských parků v Londýně a ve Westminsteru. Rozkládá se východně od Buckinghamského paláce, jež je odtud také krásně vidět. Dříve se zde ale rozprostíraly mokřiny, jež odkoupil Jindřich VIII. původně pro jelení revír.
Dnes je to poklidný park s bujnou faunou i flórou, kde můžete v klidu posedět, procházet se…, což jsme učinili i my.

Buckinghamský palác (Buckingham Palace)
Oficiální sídlo britské královny, kde se konají akce státního významu, uvítání hlav států, či je místem národního veselí i smutku. Palác byl vybudován roku 1826 architektem Johnem Nashem, ale dnešní podobu získal až v roce 1950. Královna Viktorie byla prvním panovníkem, jenž trvale obýval Buckinghamský palác.
V letních měsících mají návštěvníci možnost se do západní části paláce podívat, neboť jedině od srpna do září je pro veřejnost přístupný.
Na paláci vlaje státní vlajka (Union Jack) v době, kdy není královna v paláci, a na půl žerdi (stožáru), když dojde ke smrti člena královské rodiny, či v době národního smutku.
Jelikož počasí přálo, shlédli jsme před branami paláce přehlídku královských stráží. Velice vychvalovaná událost, která mě zas tolik nezaujala. Možná to bylo tím vedrem.
Před Buckinghamským palácem stojí památník nejdéle vládnoucí panovnice, královny Viktorie.

Budovy Parlamentu a Big Ben (Houses of Parliament) alias Westminsterský palác
Sídlo Parlamentu Spojeného království, jež se dělí na Sněmovnu lordů (House of Lords) a Dolní sněmovnu (House of Commons). Od 16. století byl Westminsterský palác používán jako sídlo panovníka. Nynější podoba negotického stylu pochází z 19. století.
Nejznámější věží je Clock Tower, který v sobě ukrývá třetí nejtěžší zvon v Británii – Big Ben, který dal věži slangový název. Váží přes třináct tun a zní tónem E. Jeho zvuk je použit ve zprávách britské televize BBC.

Whitehall
Je ulice, která je hlavní dopravní tepnou k Trafalgarskému náměstí, podél níž se nachází mnoho vládních budov. Proto zdejší název Whitehall označující britskou administrativu.

Downing Street
  Na Whitehall navazuje tato ulička, kde sídlí dva nejdůležitější představitelé vlády. Premiér, Gordon Brown, je ubytován v Downing Street 10, a ministr financí v Downing Street 11. Do ulice není pro obyčejné lidi volný přístup, neboť toto místo chrání zdejší policie. Proto jsme nemohli splnit jeden z úkolů a to vyfotit se před vchodem do čísla 10. Pozn. učitele: To jsme dobře věděli :-)

Trafalgarské náměstí (Trafalgar Square)
Připomíná bitvu u Trafalgaru, jež se konala v roce 1805 mezi anglickým loďstvem v čele s admirálem Nelsonem a francouzským námořnictvem pod vedením Napoleona.
Na náměstí se nachází Národní galerie, Nelsonův památník, a také fontána a sochy lvů.
My jsme si ho moc neprohlédli, neboť v ten samý čas, co jsme zde byli, se konal přímý přenos smutečního aktu obětem polské havárie ve Smolensku, při které zemřeli vysoce postavení polští státníci i prezident sám.

Leicesterské náměstí (Leicester Square)
Uprostřed náměstí je malý parčík se sochou Williama Shakespeara obklopeným delfíny a u každé ze čtyř bran stojí socha někoho dalšího významného, Isaac Newton a další. Náměstí je obklopeno množstvím kin, jako například Odeon, kde se konají premiéry filmů, neboť zde se mohou pyšnit největším plátnem a kapacitou.

Piccadilly Circus
Dopravní tepna, kterou obklopují hotely, obchody, ale také se tu nachází umělecká instituce Royal Academy of Arts.

Po nadprůměrně teplém dni bez mráčků jsme kolem šesté hodiny večer opouštěli londýnské čtvrti.

5. den – pondělí 19. 4.
Menší odpočinkový den, na který se těšily hlavně dívky, neboť se měly odpoledne konat nákupy v největším zdejším nákupním středisku Westfield, ale ani my ostatní jsme nepřišli zkrátka.

Chelsea
Anglický fotbalový klub, založen roku 1905, hraje na stadionu Stamford Bridge, jež pojme přes čtyřicet dva tisíc lidí a je druhým největším stadionem po stadionu Arsenalu. Od roku 1989 hraje nejvyšší anglickou soutěž, Premier League Majitelem klubu je Rus Roman Abramovič a brankářem Chelsea je Čech, Petr Čech.
Prohlídka klubu byla báječná, fotky s týmem na zdi :D také a suvenýry jistě také potěšily.

Windsor
V tomto městečku se nachází Windsor Castle (Windsorský hrad), jež dříve byl sídlem královské rodiny a působil zde jako účetní i básník Geoffrey Chaucer. Je to největší doposud obývaný hrad. Královna zde pobývá hlavně v letních měsících, a nejen proto patří Windsor k jedné z oficiálních rezidencí královské rodiny. Podle vlající vlajky panovníka na jedné z věží se pozná, jestli královna je v zemi, nebo nikoli. Ve windsorské kapli svatého Jiří se každoročně schází členové nejvyššího řádu v Británii, držitelé Podvazkového řádu.
Na druhém břehu Temže leží městečko Eton, známé slavnou chlapeckou středí školou – Eton College.

6. den – úterý 20. 4.
A nastal poslední den, kdy jsme měli možnost spatřit Londýn a kraj anglický. Uteklo to rychle, ale nic se nedalo dělat a naposledy hurá, vstříc historii britského království.

Greenwich
Tímto místem prochází nultý (základní) poledník, od něhož se počítá zeměpisná délka, a byl ustanoven a následně přijat roku 1884. Leží zde i královská greenwichská observatoř (Royal Observatory, Greenwich), která byla zřízena v dobách Karla II. (1675). Měří se tu Greenwichský hlavní čas a též zde sídlí planetárium.
Všechny nejvíce zaujaly britské míry (palec,…) a nesměla chybět ani fotka ze západní i východní polokoule naráz.

Plavba po Temži
Z Greenwiche jsme uskutečnili plavbu po Temži, která je dlouhá 346 km. My jsme absolvovali cestu pouze k Westminsteru. Cestou jsme shlédli již viděné památky, prohlédli si zdejší budovy a všimli si rozdílu přílivu a odlivu, jež je zde patrný hlavně u Houseboatů.

Londýnské oko (London Eye)
Označováno jako Kolo tisíciletí (Millenium Wheel) je od roku 1999 největším vyhlídkovým kolem na světě. Můžete se z něj podívat z výšky až 135 m. Londýnské oko není vlastně typicky londýnské, neboť dvaatřicet kapsulí (kabinek) je vyrobeno ve Francii, lana přivezli z Itálie, hřídel pochází z České republiky, konstrukce kola z Nizozemska, otáčecí ložisko z Německa a konečně hlavní otáčecí část je z Británie.
Doporučuji si na Oko zajít, neboť stojí stoprocentně za to. Nezapomenutelný pohled na celý Londýn.

Westminsterské opatství (Westminster Abbey)
Gotický chrám ve tvaru katedrály je místem korunovací panovníků a místem jejich posledního odpočinku. Opatství nechal vystavět Eduard III. Vyznavač.
Tisíc let staré místo budí velký obdiv a je opravdu velkým štěstím, že jsme zde mohli být. Nemohlo se zde fotit, což ale neubírá na význačnosti. Místo odpočinku tolika osobností, Charlese Darwina, Jamese Clerka Maxwella, Sira Isaaca Newtona, Geoffreyeho Chaucera a mnohých dalších. Historie zde dýchá odevšad. Hlavně z míst panovnice Alžběty I. a Marie Skotské. Dále je zde památník z roku 1993, který dává hold československým pilotům a letcům, kteří bojovali v druhé světové válce.
V areálu Westminsteru je i škola založená benediktýny v roce 1179.

V půl šesté jsme opustili Londýn, dali jsme mu sbohem, a jeli vstříc branám Eurotunelu z anglické strany. Eurotunel slouží od roku 1994 jako železniční spojení mezi dříve znepřátelenými stranami a cesta jím trvá pouhou půl hodinu. Opět pro nás nastala změna časového pásma, kdy jsme ztratili hodinu života.
Noční život pomalu skomíral a cesta přes Lichtenštejnsko, Belgii a Německo, se nám krátila, nejen puštěným filmem z divokého západu alias Limonádový Joe.

7. den – středa 21. 4.
V dopoledních hodinách jsme dorazili zpět do naší krásné České republiky. Nastala krátká přestávka na Rozvadově, abychom oznámili svým rodičům, že jsme přežili.
Poslední tři hodiny nám zpříjemnil film s Rowanem Atkinsonem Johny English, který nám připomněl místa, které jsme navštívili. A nedlouho po skončení filmu jsme mohli oznámit: „Konečně, jsme tu! Doma.“