Milí čtenáři internetových stránek našeho gymnázia, byl jsem požádán, abych aspoň v kostře shrnul náš dosavadní projekt, který nás provázel od 31. října 2007 a provází nás dodnes. Tento den jsem se zapojil s mými studenty, patnácti dobrovolníky mé tehdejší třídy 3.A., do celorepublikového projektu Zmizelí sousedé. Cílem projektu je pátrání po lidech, kteří skutečně zmizeli převážně v období 2. světové války. Výstupy pracovních skupin tohoto projektu bývají různé. Někteří účastníci vytvoří putovní panel s nalezenými daty, jiní své poznatky sepíší a někdy publikují. Také my jsme měli podobnou vizi a kromě ní jsme chtěli být ještě více specifičtí. I proto jsem měl od začátku projektu v hlavě další dvě myšlenky - prezentaci našeho projektu v zahraničí a stavbu pomníku těmto zmizelým ve Strakonicích. Pro patnáct studentů z mé tehdejší třídy se stala účast na projektu atraktivní a přihlásili se, i když věděli, že to bude časově náročná práce, někdy mimo školu a na úkor výuky, o víkendech, o prázdninách. Ovšem atmosféra, kterou studenti svým nasazením záhy vytvořili, připomínala zapřažené sněžné psy, které přes den pracovně strháte a oni se na vás ještě večer u iglú usmívají. Ano, vytvořili výborný potenciál jak pro prezentaci projektu, tak pro shánění prostředků na stavbu. A tak jsme od začátku mohli pracovat paralelně na všech třech krocích. Abych neunavil popisováním obstrukcí, napíši tedy ve zkratce, že kroky se vydařily všechny tři a sněžní psi i přes únavu neztratili úsměv… Podařilo se nám s finanční podporou města vydat Sborník „Zmizelí a nalezení“ v nákladu 1000 výtisků. Kniha je určena hlavně pro mladé lidi, kteří si kladou spoustu otázek ohledně holocaustu. Předmluvu ke sborníku zapůjčil spisovatel Arnošt Lustig, jenž je řazen v literatuře o holocaustu ke světovým špičkám. Byli jsme jeho předmluvou nesmírně dojati. Kvůli velkému ohlasu a reklamě Arnošta Lustiga (např. ve vysílání Českého rozhlasu 1 Radiožurnál) a jeho zalíbení v knize zvažujeme práci na reprintu. I proto, že sborník kromě jiných ocenil a další možné kroky nastínil např. ministr školství a tělovýchovy Ondřej Liška. V lednu 2009 jsme uskutečnili na pozvání židovské komunity z anglického Colchesteru cestu do Velké Británie. Zde jsme měli přesvědčit mladé inteligentní Brity na gymnáziu, proč by i oni měli mít zájem o problematiku navzdory tomu, že nikdy nezažili holocaust. Úspěch jsme sklidili i 27. ledna v Den obětí holocaustu, na University of Essex. Celá naše skupina dále navštívila místa spjatá s naším projektem nejvíce - Krakov a samozřejmě největší továrnu na smrt – Osvětim, kde jsme viděli, v co mohou vyvrcholit „nevinné“ rasistické pokřiky a nadávky. Také se nám podařilo s pomocí grantu EU a skvělých sponzorů sehnat finanční prostředky na stavbu Menory – mementa. Šestiramenný svícen zdobí od 7. května ve Strakonicích příjezdovou stezku na Podskalí. Svícen z kovu je 4 m široký a 2 m vysoký. Kámen uprostřed, vyzvednutý na Šumavě z řeky Otavy, má v průměru 1, 40 m a celá konstrukce váží kolem 5 t. Až město dokončí plánovanou lávku, bude to krásné pohlazení po cestě podél šumící Otavy. Slavnostního odhalení 7. května se zúčastnili mimo jiné ambasador státu Izrael J.E. Jaakov Levy, delegace z Velké Británie, Židé, kteří přežili holocaust a přicestovali např. až z Izraele. Náš počin vzbudil i velkou odezvu veřejnosti, ohlas nejen v regionálním, nýbrž i celostátním tisku a v celostátních hlavních zprávách. Alespoň na pár řádcích jsem vylíčil naše výsledky. A takto podané to může vypadat téměř idylicky. Zdlouhavé, avšak realističtější by bylo, kdybych popisoval měsíce tvrdé práce na všech krocích. Důležité je ale říci, že jsme měli z projektu skvělý pocit a několika lidem jsme udělali radost. Zato taková práce určitě stojí, ne? Držím Vám palce Váš Pavel Sekyrka  Přinášíme vám také několik fotografií z průběhu projektu:

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•