Chcete studovat na strakonickém gymnáziu?

 informace v sekci   PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ


Deset "podstatných" důvodů, proč studovat u nás ....        najdete zde  :-) 

Ročenka Gymnázia Strakonice

Ročenka Gymnázia Strakonice za školní rok 2016-2017 už vyšla. Zájemci si jí mohou zakoupit za 50 Kč v kanceláři školy. Děkujeme za spolupráci a přejeme příjemné počtení.

Švýcarské putování

Když nám naše pani učitelka Hlavová minulý rok převyprávěla zážitky ze zájezdu do Švýcarska, museli jsme jet také. A jeli.

Odjeli jsme 18.9. od našeho gymnázia, doprovodem a hlavním vedoucím zájezdu byl RNDr. Ladislav Havel, který nevynechal jedinou důležitou informaci o místě, kterým jsme zrovna projížděli, navíc oplýval neotřelým smyslem pro humor, což jeho zajímavé, skoro šestidenní povídání skvěle doplňovalo.

Po asi 12 hodinách strávených v autobuse jsme dorazili k prvnímu cíli, jímž bylo samotné hlavní město Švýcarska, Bern. Zde jsme viděli přehlídku živých medvědů, kteří jsou pro město a kanton symbolem, prošli jsme náměstí až ke katedrále Münster, kde jsme vyšplhali na věž a shlíželi dolů na město a řeku Aare. Cestu zpět k autobusu zkrášlila dvanáctá hodina společně s orlojem Zytglogge.

Druhá zastávka byla u Ženevského jezera, bohužel jen velmi krátká, vzhledem k počasí, které nám první den dvakrát nepřálo, ale i k našemu nabitému programu, jelikož jsme byli na cestě k dalšímu městu, Sion. I tady jsme šplhali do výše, tentokrát k prohlídce hradů Tourbillon nebo k Château de Valère. Poté jsme jeli rovnou domů, do vesničky vysoko v horách jménem Visperterminnen, kde jsme bydleli.

Další den, den druhý, byl ve znamení vína a pohody, po ranní prohlídce nejvýše položené vinice v Evropě zavládla dobrá nálada, není divu, když program dne teprve začal. Prošli jsme soutěskou Leukerbadschlucht, k obědu opekli buřta a čekala nás dobrodružná cesta podél řeky Dala přes železné schody ve skále, která řeku lemovala. Jakmile jsme měli pevnou půdu pod nohama, přišla poslední, příjemná část programu – místní termály.

Třetí den a vrcholový program zájezdu. Z městečka Zermatt jsme vyjeli zubačkou až do stanice Gornergrad. Svítilo nám sluníčko, a tak výhled na vrchol Dufourspitze, Matterhorn, ledovec Gornergletscher a zasněžené okolí, neměl jedinou chybičku. Poté jsme sešli pár set metrů k jezírku Riffelsee, zde jsme udělali řadu fotek s Matterhornem a ujížděli domů.

Na předposlední den byl naplánovaný Aletšský ledovec, nicméně nastala drobná změna… Ráno nás lanovka vyvezla asi do tři čtvrtě cesty k cíli, kterým byla vyhlídka na největší alpský ledovec, Aletschgletscher. Odsud nás na ni čekalo prudké stoupání, tudíž se první slabší jedinci omluvili, že zůstanou dole. Upocení jsme přicházeli už k první zastávce, kde nastala podezřele dlouhá pauza, asi ticho před bouří, že. Na konci pauzy předstoupil mladý pan učitel TV z Prahy, vypadal plný energie, se svým nápadem na zpestření výletu – dobrodružná cesta k lanovému mostu. „Nejdřív budeme pořád prudce klesat do údolí. A pak zase pořád prudce stoupat až k ledovci. Je to asi čtyři hodiny chůze.“ První půlka odhadla náročnost a své schopnosti a rozhodla se jít podle plánu A. Druhá půlka včetně mě a pani učitelky, kterou jsme do toho tak nějak nastrkali, šla podle plánu B. A tak jsme klesali a klesali, klesali nekonečně dlouho až k mostu, na němž jsme pohoupali pani učitelku, koukli zespoda na ledovec a dostali pokyn k další změně plánu – stejná cesta zpět, bez ledovce. Bohužel jsme věděli, co nás čeká. Nahoru jsme se vyškrábali po asi dvou a půl hodině prudkého stoupání. A jako trest pro mě od pani učitelky byl tenhle sloh. Ale stálo to za to.

Poslední den naštěstí náročný nebyl, zastavili jsme v místní sýrárně, abychom ochutnali tradiční švýcarské sýry, popojeli do Lichtenštejnska na prohlídku Vaduzu s nákupem suvenýrů, po cestě jsme stihli prohlédnout soutěsku Aareschlucht. A už nám nezbývalo nic jiného, než dlouhá cesta domů.

Všem se nám moc líbilo, ale doma je doma.

Silva Staňková, 3.A

Provoz školy

Přihlášení